SUSANNAH APPELBAUMOVÁ - Traviči ze země Caux (Dutý drahokam - Kniha první)

STAV:                  dobrý
VAZBA:               vázané
STRAN:               367
ROK:                   2012
VYD:                   1.
ILUSTRACE:
VYDAL:               Euromedia Group
VÝTISKŮ:
EDICE:

PRO ČTENÁŘE OD 12 LET

ISBN 978-80-242-3799-2

Axelrod D. Roux byl jako všichni mostečníci malý. Byl také velmi starý. V zemi Caux by se jen těžko našla starší rasa, a vlastně byste marně hledali i kdekoli jinde. Mostečníci jsou proslulí tím, že mají hluboký vztah k samotářskému životu, a také bývají šikovnými vynálezci. Schopnosti a zkušenosti jednotlivých mostečníků jsou však naprosto nevyzpytatelné. Jednou z jejich nejneočekávanějších vlastností, zejména v časech, které zrovna vládly, bylo jejich skvělé kuchařské umění. Ocitnete-li se někdy u mostečníkova stolu, máte neuvěřitelné štěstí. Na stole ležely koláčky z listového těsta naložené v medu, ze kterých vytékal čerstvý vanilkový krém a pokrýval je jemný poprašek cukru. O kousek vedle se nacházely hromady palačinek s ovocnou náplní, na kterých se lesklo rozpuštěné máslo a teplý sirup, a mezi tím vším stály džbány napěněné horké čokolády a moštu, ze kterého se ještě kouřilo. Křehké šunkové sendviče s máslem. Vydatné horké kukuřičné kornouty plné husté omáčky. Maličká vajíčka uvařená natvrdo byla opatrně navršena na nezdobené keramické míse a z hromádky místy trčely malé, pronikavě vonící fialky. Úplně uprostřed, na vršku, osamoceně trůnila krásná planěnka. Plnému stolu nešlo odolat a všichni si navršili na talířky vrchovatě dobrot. Břečťanka se pozastavila u malé žluté květiny, která jemně voněla nad hromadou vajíček. "Axeli, ta kytka," řekla dívka znenadání. Zapomněla, že má plná ústa, a s přimhouřenýma očima se naklonila ke květině. "Je to to, co si myslím, že je ?" Vytřeštila oči a pohlédla tázavě na Axela. Mostečník vypadal spokojený sám se sebou. "O co jde?" zeptal se Jeřáb, kterému zcela uniklo, jak může někdo ztrácet čas s malou žlutou kytkou, když před nimi leží na stole tolik dobrot. "Je to tak !" zvolal Axel. "Páni!" Břečťanka se naklonila blíž ke květině a přivoněla k ní. "Jak se to stalo ?" "Vykvetla dnes ráno." Mostečníkovi zajiskřilo v očích. "Pětilístek !" vydechla Břečťanka.